Dušan Šrámek, Regulace energetiky, Energetický regulační úřad (ERÚ) a fotovoltaický boom

I.Regulatorní rámec 

Pro pochopení toho,  proč a za jakých podmínek vznikají a existují národní regulační instituce, je potřeba se nejprve podívat na to, jakou úlohu hraje energetika v hospodářské oblasti, a na to, jak postupně vznikal současný energetický trh.

Energetika je cévním systémem každé ekonomiky. Není to originální přirovnání, ale výstižné. Je víceméně podružné, jakou produkci ekonomika, ať již jde o průmysl, zemědělství či služby, vytváří. Podstatné je, že k výrobě vždycky potřebuje energii. Energetická politika státu, ceny energií, za nichž domácí ekonomika funguje a je konkurenceschopná na světových trzích, se tak stala nedílnou, ba dokonce jednou z hlavních vládních politik. To je hlavním politickým důvodem pro existenci energetické regulace. Nezanedbatelným faktorem je i to, že stát převzal garanci za distribuci a cenovou politiku distribuce energií pro domácnosti, čímž pochopitelně vzrostla poptávka po další regulaci, protože do energetické politiky se začala promítat i otázka sociální stability a soudržnosti celé společnosti.  Není tedy divu, že zestátnění uhelných zdrojů, jako jediného relevantního zdroje energie na starém kontinentu bylo v uplynulém století jedním ze základních požadavků sociálně demokratických a socialistických stran a vlád.

 

Energetika jako státní zájem

 

Do doby vzniku průmyslové revoluce existovaly pouze lokální zdroje energie, a to ještě zdrojově omezené.  Vznik průmyslové revoluce byl spojen s hledáním a nalézáním nových zdrojů energií, které by byly energeticky využitelnější. Tyto nové zdroje sice byly efektivnější, ale jejich rozložení je nestejnoměrné. Ať už se jedná o uhlí, ropu, zemní plyn či uran. To vedlo ke snaze k co nejvyšší možnou míru autarkie v oblasti energetického hospodářství a o snahu státu mít pod kontrolou jak výrobu, tak přenos i distribuci  co největšího množství energetických zdrojů. Vlastnictví energetických zdrojů a možnosti nakládání s nimi se stalo jedním z rozhodujících faktorů politiky jednotlivých národních států, i geopolitiky. Stačí vzpomenout boje o ovládnutí uhelných ložisek poraženého Německa po I. světové válce (obsazení Porůří, horno – slezský plebiscit), ropné krize v sedmdesátých letech jako odpověď arabských zemí na podporu Západu Izraeli, či neúspěšný pokus o anexi Kuvajtu Saddámovým Irákem. V evropském kontextu, který se dotýkal i České republiky se naposledy energetika jako „pokračování politiky jinými prostředky“ projevila v roce 2009 při známé novoroční krizi v dodávkách zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu. Českou vládu čeká v dohledné době rozhodnutí o tom, kdo dostaví jadernou elektrárnu Temelín, a její rozhodnutí bude odrážet nejenom ekonomické či technologické aspekty nabídek, ale i požadavky z hlediska národní bezpečnosti. Vstup i neekonomických aspektů do rozhodování o veřejných zakázkách v oblasti energie je nutné rovněž počítat k regulaci, byť není v kompetenci národního energetického regulátora, ale politiky. Ostatně energetická politika je například součástí oficiální bezpečnostní politiky Ruska, v České republice tento aspekt odráží Státní energetická koncepce, což jasně ukazuje na její význam. Zajištěním národní bezpečnosti odůvodňují regulaci v energetice především pravicové strany. Státem kontrolovaná energetika je tak v agendě relevantních politických subjektů, jen s rozdílným akcentem po důvodech oné kontroly.

Energetickou regulaci navíc zdůvodňují i problémy s přenosovou soustavou, vyvolané právě tím, že naleziště, tedy výroba některých energetických komodit (zemní plyn, ropa), jsou i tisíce kilometrů vzdáleny od místa spotřeby, kam je potřeba nejprve dovést. Ale i klasické nosiče, jako jsou teplovodní potrubí, plynové přípojky či dráty vysokého napětí je možné vést jenom omezeně, což vede k diskusi o vlastnictví, či správě rozvodných sítí jako úzkého hrdla konkurence v celém odvětví. Z toho vyplývá snaha regulovat i oblast přenosové soustavy – viz nedávné spory o směr a vyústění plynovodů z Ruska, resp. Střední Asie do střední Evropy.  Snahy po státní kontrole či přímo vlastnictví výroby, přenosu a distribuce energií tudíž vytvořily z energetiky bezpochyby nejregulovanější obor národního hospodářství, z nichž jenom část regulací je v pravomoci regulačních úřadů, které mohou ovlivnit jenom to, jaké pravomoci jim poskytne národní legislativa, v posledních letech pak stále se rozšiřující legislativa Evropské unie.  V neposlední řadě je potřeba brát v úvahu ekologické regulace, které se objevily v evropské legislativě v souvislosti s bojem proti takzvanému globálnímu oteplování.

 

Důvody pro vznik národních regulátorů

 

Státní kontrola energetiky pochopitelně vedla v minulosti k vytváření národních energetických monopolů s omezením práv vstupu do odvětví. V České republice to byl především pokus o tzv. „superČEZ“, tedy pokus o vznik elektrárenského gigantu, který by v sobě obsahoval jak výrobu, tak přenos, ale i distribuci.  To pochopitelně bránilo deklarovanému cíli volného pohybu v rámci EU. Evropské instituce a národní vlády pod jejich tlakem proto postupně přijímají řadu legislativních a administrativních kroků, jejichž cílem je postupný unbundling, tedy faktické i účetní oddělení výroby, přenosu a distribuce, aby se tím zvýšila konkurence na jednotlivých národních trzích. Vedle antimonopolních úřadů tak vznikají národní regulátoři, nezávislí na vládě, kteří přebírají postupně jak licenční řízení, tak cenovou regulaci. Paradoxně tak energetické regulační úřady působí jako v mnoha směrech jako deregulátor trhu, který umožňuje za splnění určitých podmínek vstup do oboru pro jakéhokoli uchazeče, a zároveň stanovuje ceny energií na základě skutečně vynaložených nákladů.

Po přijetí ekologické legislativy se zároveň stávají regulační úřady regulátorem subvencovaných cen OZE a podmínek, za nichž jsou uváděny tyto zdroje do provozu.  Jak ještě uvidíme v následných kapitolách, jejich role v tomto případě je ale velmi omezená, a v případě ať již záměrně či nevědomky vytvářené špatné legislativy mají jen minimum možností jak ovlivnit negativní celospolečenské dopady. 

     

II. Historie činnosti a vývoj kompetencí ERÚ

 

Energetický regulační úřad prošel za dvanáct let své dosavadní existence řadou změn, které spočívaly v postupném přebírání různých regulatorních agend, ať již na základě tuzemské, či evropské legislativy. Mezi hlavní úkoly ERÚ patří především podpora hospodářské soutěže, podpora využívání obnovitelných (OZE) a druhotných zdrojů energie (DZE) a v neposlední řadě ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná plná konkurence - např. při rozvodu elektřiny pomocí „drátů“, kdy ERÚ každoročně pevně stanovuje ceny za distribuci.

ERÚ má rovněž pověření vydávat licence dodavatelům elektřiny nebo plynu, stejně tak jako má právo licence měnit nebo rušit. Povinností Energetického regulačního úřadu je také kontrolovat, zdali držitelé licencí dodržují své povinnosti. V případě jejich nedodržování může úřad udílet i pokuty. O své činnosti a hospodaření předkládá Energetický regulační úřad jednou ročně zprávu vládě a Poslanecké sněmovně.

Kromě výše jmenovaných úkolů má ERÚ na starost např. regulování cen za přenosa distribuci elektřiny či stanovování ceny za činnosti Operátora trhu (OTE). Kromě toho se zabývá stanovováním cen za elektřinu a plynu dodavatele poslední instance, dále také stanovuje příspěvky k ceně elektřiny z druhotných energetických zdrojů (DZE) a kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET). Tato cena je meziročně upravována podle změn cen elektřiny na trhu, cen tepelné energie, ale i cen primárních energetických zdrojů a v závislosti na efektivitě výroby.

 

Energetický regulační úřad zahájil svoji činnost jako nový ústřední orgán státní správy se sídlem v Jihlavě v roce 2001. Působnost ERÚ je vymezena v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a úřad podle tohoto zákona působí jako správní úřad pro výkon regulace v energetice.

Mezi hlavní úkoly od počátku patřily zejména:

-     ochrana zájmů spotřebitelů,

-     důraz na kvalitu a spolehlivost dodávek energie spotřebitelům,

-     podpora konkurence,

-     zefektivnění činnosti energetických společností,

-     stabilita cenové úrovně.

 

Charakteristickým rysem počátečního období vývoje energetických trhů v ČR byla pokračující liberalizace v odvětví elektroenergetiky a plynárenství, která byla podpořena vytvořením funkčního regulačního rámce. V roce 2001 zajišťoval ERÚ tyto základní úkoly:

-     dokončení prací na prováděcích předpisech k energetickému zákonu, zajištění funkčního prostředí pro liberalizaci energetických trhů;

-     dokončení procesu narovnání cen elektřiny a plynu,

-     posílení efektivní činnosti regulačního úřadu.

Tyto úkoly byly součástí plnění priorit Národního programu přípravy ČR na vstup do Evropské unie.

  

Rok 2002

 -     rok 2002 byl prvním rokem etapy otevírání trhu s elektřinou, pro kterou bylo nezbytné vytvořit nový regulační rámec v souladu s energetickou koncepcí státu a především novou strukturu ceny elektřiny. V tomtéž roce byly také zahájeny práce na pravidlech trhu s plynem.

-     byl naplněn Energetický regulační fond.

-     byl ukončen proces přeměny autorizací na licence.

-     v cenové oblasti došlo u elektřiny a zemního plynu k uplatnění regionálních cen s výjimkou cen elektřiny pro domácnosti.

-     byly vyhlášeny cíle I. regulačního období pro roky 2002 až 2004.

  

Rok 2003

Ve třetím roce činnosti úřadu došlo k zásadnímu zlomu v legislativě EU, kdy byly upraveny podmínky a organizace vnitřních energetických trhů včetně způsobu podpory využívání obnovitelných zdrojů energie a přeshraniční výměny elektřiny v rámci jednotného trhu unie.

Energetický regulační úřad se stal řádným členem Rady evropských energetických regulátorů včetně zastoupení v poradním orgánu regulátorů, spolupracujících s generálním ředitelstvím pro dopravu a energetiku Evropské komise.



Rok 2004

Tento rok byl významný především tím, že 1. května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie a vzhledem k tomu směrnice a nařízení ES upravující společná pravidla pro vnitřní trh s elektřinou a plynem se staly přímo závaznými i v naší zemi. V této souvislosti byla připravována novela energetického zákona. Pro ERÚ to znamenalo provedení analýzy plnění cílů stanovených pro I. regulační období a přípravu strategie, metodiky a konkrétní nastavení parametrů pro II. regulační období (2005 až 2009) pro odvětví elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství.

 


 Rok 2005

-     1. ledna 2005 byla zahájena první etapa otevírání trhu s plynem.

-     pokračovala liberalizace trhu s elektřinou, právo zvolit si svého dodavatelé získali nově podnikatelé z kategorie maloodběru.

-     byly vyhlášeny cíle II. regulačního období pro roky 2005 až 2009.

-     novelou energetického zákona č. 670/2004 Sb., byla zavedena podrobná a konkretizovaná úprava právního, manažerského, informačního a účetního oddělení (unbundling) poskytovatelů regulovaných činností přenosu, elektřiny, přepravy plynu a distribuce elektřiny a plynu od neregulovaných činností výroby a obchodu s elektřinou a plynem.

-     činnost úřadu byla zaměřena také na zdokonalení legislativního rámce v návaznosti na zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

-     Energetický regulační úřad ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu zpracoval první Národní zprávu České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2004, jejíž předložení vyplývá ze směrnic EU.

  


Rok 2006

-     byla realizována poslední etapa liberalizace trhu s elektřinou, od 1. 1. 2006 skončila kategorie chráněných zákazníků a všichni odběratelé elektřiny se stali zákazníky oprávněnými s právem vybrat si svého dodavatele elektřiny.

-     ERÚ již nestanovuje konečnou ceny elektřiny, ale jen její regulované složky.

-     úřad se stává arbitrem sporů, které rozhoduje ve správním řízení podle energetického zákona, jak mezi držiteli licencí navzájem a jejich zákazníky, tak při řešení sporů v dalších oblastech elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství.

 


 Rok 2007

 -     v oblasti plynárenství se od 1. ledna 2007 stali všichni zákazníci včetně domácností oprávněnými zákazníky a získali tak právo (stejně jako v roce předchozím zákazníci v oblasti elektroenergetiky) právo volby dodavatele.

-     unbundling a transformace společností v oblasti energetiky výrazně změnily fungování distribučních společností, ať již šlo o organizační změny v nově založených společnostech, přecenění společností a jeho následné zúčtování nebo o outsourcing činností, a ve svém důsledku představovaly změnu nákladových toků založených na smluvních vztazích.

-     byla vyhlášena kampaň Evropské komise k Roku zákazníka.

-     v rámci přípravy nové evropské legislativy se ERÚ stal gestorem tří nařízení 3. legislativního balíčku v oblasti energetiky a ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu neformálním spolugestorem novel dvou směrnic z tohoto balíčku.

-     byla zahájena příprava metodiky pro III. regulační období.

 


Rok 2008

 -     pokračovala příprava metodiky pro III. regulační období pro roky 2010 až 2014.

-     byla dokončena novela energetického zákona č. 158/2009 Sb. a následně schválena vládou ČR. Hlavní změny novely spočívají mj. v transpozici směrnic a nařízení, ve zjednodušení a snížení administrativní zátěže podnikatelů, v rozvoji tržních vztahů v energetice. Dochází např. k upřesnění ustanovení upravujících působnost ERÚ, týkajících se regulace a řešení sporů mezi účastníky trhu s elektřinou a plynem; pozornost je zaměřena na zvýšení bezpečnosti, spolehlivosti na kvalitu dodávek a na skloubení těchto záměrů s poskytováním veřejné služby; větší důraz je kladen na spolupráci provozovatelů přenosových soustav se zahraničními provozovateli v případech, kdy existuje vzájemné propojení; nově je řešen i institut dodavatele poslední instance a dochází k dalším úpravám v rámci uvedené novely energetického zákona.

-     ERÚ inicioval vytvoření pracovní skupiny za účelem posouzení modelů nákupu a prodeje elektřiny pro tarifní zákazníky kategorie domácnosti a malé podnikatele, kteří nevyužívali možnosti zajištění elektřiny na rok 2010.

-     Energetický regulační úřad pokračoval v mezinárodní spolupráci v rámci EU (vytváření podmínek pro zlepšení funkce regionálních trhů s elektřinou a plynem a postupné vytváření jednotného evropského energetického trhu s oběma komoditami).


Rok 2009

 -     vstoupila v platnost rozsáhlá novela zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který je základní právní nornou, která ovlivňuje prostředí v energetice a práva a povinnosti účastníků trhu s elektřinou a s plynem, nebo-li pravidla a fungování energetického trhu. Na přípravě novely se ERÚ významně podílel a vyplynula z ní pro úřad také řada nových kompetencí, např. upravil působnost ERÚ týkající se regulace a řešení sporů mezi účastníky trhu s elektřinou a plynem.

 

-      v souvislosti s podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie došlo k nebývalému nárůstu jejich počtu, zejména v oblasti fotovoltaických elektráren. Tato skutečnost, zejména ve vazbě na výraznou změnu technicko-ekonomických parametrů, vedla ERÚ po konzultacích s ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem životního prostředí ke zpracování a předložení novely zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.


 

Rok 2010

 -     úřad se významně podílel na přípravě novely zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona.

-      ERÚ se rovněž zapojil do prací spojených s novelizací zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

-     byla zpracována novela vyhlášky o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, byla připravena novelizace vyhlášky o Pravidlech trhu s plynem a vyhlášky o Pravidlech trhu s elektřinou.

-      činnost ERÚ v oblasti licencí byla soustředěna, vzhledem k požadavkům provozovatelů nově budovaných výrobních zdrojů, na udělování licencí pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména z fotovoltaických elektráren.

-     důraz byl kladen na tvorbu a stanovení cen plynu a elektřiny a základní principy regulace cen  v oblasti energetiky stanovovaných pro rok 2011.



Rok 2011

 -     rozšířily se pravomoci ERÚ v oblasti dozoru nad fungováním trhu s elektřinou a plynem a při ochraně práv zákazníků při sjednávání smluv o podmínkách dodávky.

-      došlo k přenesení kontrolních pravomocí podle novely energetického zákona ze Státní energetické inspekce (SEI) na ERÚ.

-     projekt propojení maďarské a československé tržní oblasti, který přispěje k vytvoření jednotného evropského trhu s elektřinou.

-      úřad se podílel na přípravě zákona o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů.

-     dne 18. 8. 2011 nabyla účinnosti rozsáhlá novela energetického zákona č. 211/2011 Sb., ve které jsou zahrnuty zejména změny vyplývající z tzv. třetího energetického balíčku směrnic EU. Cílem těchto změn je dále rozvinout vnitřní trh Unie s elektřinou a plynem a účinně chránit práva zákazníků na liberalizovaném trhu.



Rok 2012

 -    zajištění úkolů spojených s rozšířenými pravomocemi vyplývajícími z přenesení pravomocí souvisejících s novelou energetického zákona, zejména pravomocí kontrolních ze Státní energetické inspekce na ERÚ;

-      příprava zákona o podporovaných zdrojích energie;

-     snaha ERÚ o vytvoření rovného prostředí na energetickém trhu – posílení kontroly energetického trhu;

-     zpracování základních pravidel etického a profesionálního jednání obchodníka s elektřinou a plynem v oblasti poskytování dodávky těchto komodit a souvisejících služeb – Etický kodex obchodníka v energetických odvětvích;

-     důraz ERÚ na zajištění ochrany práv spotřebitelů a zákazníků – činnost Oddělení ochrany spotřebitele;

-     personální konsolidace úřadu;

-     snaha ERÚ o zastavení podpory pro nové podporované zdroje energie od roku 2014;

-     otevření nového dislokovaného pracoviště úřadu v Ostravě.


Předsedové ERÚ:

 

Ing. Jana Novotná:             1. ledna 2001 - 7. února 2001

Ing. Pavel Prouza:              8. února 2001 - 21. března 2001 (pověřen řízením)

Ing. Pavel Brychta, CSc.:   22. března 2001 - 31. srpna 2004

Ing. Josef Fiřt:                    1. září 2004 - 4. července 2011
Ing. Alena Vitásková:        1. srpna 2011

 

Legislativa České republiky k OZE s důrazem na fotovoltaiku a její odraz v činnosti ERÚ

 

Na přelomu tisíciletí před vstupem do Evropské unie došlo v rámci dvou

obecných zákonů a několika podzákonných norem k úpravě využívání OZE a výroby

elektřiny. Dvojicí zákonů byl energetický zákon č. 458/2000 Sb. a zákon o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. Soudobá legislativa zajišťovala výrobci elektřiny z OZE přednostní připojení k síti a rovněž odkup vyprodukované elektřiny, což museli provozovatelé přenosových sítí garantovat i přes výchylky vzniklé z povahy obnovitelných zdrojů. Zvýšené náklady související s výkupem byly promítnuty v nákladech na distribuci elektřiny. Následné vyhlášky Energetického regulačního úřadu v rámci vydávaných cenových rozhodnutí stanovily regulované minimální ceny energie z OZE. Soudobý systém umožňoval daňové úlevy a dotace z veřejných rozpočtů.

Strategie podpory OZE, která byla nastavena do přijetí zákona o OZE, neposkytovala

dostatečnou jistotu investorům, protože minimální výkupní ceny platily pouze pro daný rok. Celé legislativní schéma tak neumožňovalo výrazný posun ve využívání OZE. Ten nastal až po vstupu do EU a povinné implementaci směrnice 2001/77/ES.

Zásadním zákonem, který nejvýrazněji ovlivnil politiku obnovitelných zdrojů,

byl zákon č. 180/2005 Sb. ze dne 31. března 2005 o podpoře výroby elektřiny z

obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon byl po dlouhých legislativních průtazích, při kterých byl mnohokrát projednáván a nakonec nepodepsán prezidentem, schválen a díky němu Česká republika implementovala do české legislativy směrnici 2001/77/ES.

Tento zákon celkově změnil dosavadní strategii podpory a kodifikoval její nové

způsoby. V platnost vstoupil dne 1. srpna 2005, rok a tři měsíce po vstupu ČR do EU.

V prvním paragrafu zákona byl definován jeho účel, tj. v zájmu ochrany klimatu

a životního prostředí podpořit využití OZE, trvalé zvyšování podílu OZE, podpořit

využívání přírodních zdrojů a trvale udržitelný rozvoj. V rámci prvního paragrafu byl

také zmíněn indikativní cíl 8 % elektřiny z OZE na hrubé spotřebě v České republice do roku 2010, pro který mají být vytvořeny vhodné podmínky.

V druhém paragrafu byly definovány základní pojmy, tj. pojmy obnovitelné

zdroje energie, jejichž definice byla převzata ze směrnice, dále biomasa, elektřina z

OZE, hrubá spotřeba elektřiny, zelený bonus a provozovatel regionální distribuční

soustavy.

Třetí paragraf definoval předmět podpory. V jeho rámci byla vymezena rozdílná

podpora dle typů OZE a velikosti instalovaného výkonu.

Důležité body obsahoval čtvrtý paragraf vymezující práva a povinnosti subjektů

na trhu s elektřinou. Stanovil povinnost provozovatele přenosové soustavy nebo

distribučních soustav připojit zařízení za účelem přenosu a distribuce elektřiny z OZE

(při splnění podmínek připojení a dopravy stanovené zákonem č. 458/2000 Sb.). Tato povinnost náležela provozovateli distribuční soustavy, který měl nejnižší náklady na připojení (s výjimkou případu nedostatečné kapacity či rizika ohrožení distribuční

soustavy). Výrobce elektřiny z OZE si mohl dle zákona zvolit systém podpory ve formě výkupních cen nebo zelených bonusů, změnu podpory mohl provést pouze rok poté, co si způsob vybral a změna byla platná vždy k 1. lednu následujícího kalendářního roku.

V případě, že by se výrobce rozhodl nenabídnout elektřinu k povinnému výkupu a

prodat ji za tržní dohodnutou cenu, byl provozovatel distribuční nebo přenosové

soustavy povinen uhradit výrobci zelený bonus. Výrobce měl právo na zelený bonus i

za elektřinu z OZE, kterou sám spotřeboval. Paragraf definoval záruky původu

vydávané operátorem trhu na žádost výrobce elektřiny z OZE.

Podmínky podpory, výkupu a evidence elektřiny z OZE zákon definoval v

paragrafu 5.

Paragraf 6 uvedl pravidla pro tvorbu výkupních cen a zelených bonusů.

Stanovování cen bylo přiřknuto Energetickému regulačnímu úřadu, který měl povinnost

je stanovit vždy na kalendářní rok dopředu za daných podmínek tak, aby:

byly vytvořeny podmínky pro naplnění indikativního cíle,

pro zařízení uvedená do provozu po dnu nabytí účinnosti zákona bylo dosaženo

patnáctileté návratnosti,

pro zařízení uvedená do provozu po nabytí účinnosti zákona zůstala zachována

minimální výše výnosů (se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců) za

jednotku elektřiny při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od započetí

provozu,

pro zařízení uvedená do provozu před dnem nabytí účinnosti zákona byla

zachována 15 let trvající minimální výše výkupních cen stanovená v témže roce

(se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců).

Dle zákona měl Energetický regulační úřad při stanovení výše zelených bonusů vzít v

úvahu možnost uplatnění elektřiny z OZE na trhu. Při stanovení výkupních cen a

zelených bonusů pak aspekty jednotlivých OZE a stanovené hodnoty nesměly být nižší o více jak 5 % oproti předešlému roku.

Zákon byl do konce roku 2010 měněn celkem čtyřikrát. V roce 2009 byl zákonem č. 281/2009 Sb. upraven paragraf 10 a pravidla pro ukládání pokut. V roce

2010 došlo dohromady ke třem novelizacím. První byla zákonem č. 137/2010 Sb. z 21. dubna 2010. Tato novela umožnila ERÚ snížit výkupní ceny více než o 5 % pro

následující kalendářní rok v případě, že klesne návratnost pod 11 let, s platností pro

stanovení cen pro zdroje uváděné do provozu od roku 2011.

Druhou novelou byl v roce 2010 zákon č. 330/2010 Sb., který vymezil nárok na

podporu pouze pro fotovoltaické elektrárny s výkonem do 30 kWp umístěné na

střechách nebo obvodových zdech budov. Pro zdroje připojené do elektrizační soustavy do nabytí účinnosti zákona (1. 3. 2011) zůstávaly výkupní podmínky podle stávající úpravy. Pokud zdroje, které byly v provozu do konce roku 2010 a nebyly připojeny k síti, budou připojeny do 12 měsíců od nabytí účinnosti zákona (zde bylo stanoveno datum 1. 1. 2011) k síti, zůstane jim právo na podporu.

Poslední upravující normou v roce 2010 byl zákon č. 402/2010 Sb. ze dne 14.

prosince 2010. Tato novela byla očekávána nejvíce a měla vyřešit dlouhé debaty o růstu cen elektřiny způsobené rozvojem OZE a především fotovoltaiky. Schválena byla na sklonku roku a účinnost byla stanovena na 1. 1. 2011. Tento zákon změnil především financování podpory, do kterého vstoupil stát jakožto poskytovatel dotace na úhradu vícenákladů způsobených podporou elektřiny z OZE. Výše dotace se odvíjí podle vybraných prostředků a neuhrazená zbylá částka se promítá do koncových cen. Aby stát získal prostředky na stanovení dotací, zavedl formou daně odvod z elektřiny ze slunečního záření. Předmětem daně stanovil elektřinu vyrobenou ze slunečního záření mezi 1. lednem 2010 a 31. prosincem 2013. Osvobozeny od odvodu byly výrobny do 30 kWp na střechách a fasádách budov. Sazba odvodu byla stanovena na 26 % z výkupních cen a 28 % ze zelených bonusů. Dále zákon změnil daňovou legislativu a zavedl zdanění bezúplatně nabytých povolenek na emise skleníkových plynů pro roky 2011 a 2012 ve výši 32 %. V poslední části byl změněn zákon o ochraně půdního fondu a zaveden poplatek za vynětí pozemku z půdního fondu. Tato úprava byla vytvořena kvůli

zabírání zemědělské půdy fotovoltaickými parky.

Pro oblast fotovoltaiky byla důležitým prováděcím předpisem zákona o podpoře

využívání OZE vyhláška ERÚ č. 475/2005 Sb. Vymezila základní pojmy, stanovila

termíny a podrobnosti k výběru způsobů podpory a technické a ekonomické parametry.

Vyhláška měla definovat komplexně technické a ekonomické parametry zajišťující

patnáctiletou dobu návratnosti, při kterých výrobce dosáhne přiměřeného výnosu z

vloženého kapitálu a nezáporné velikosti čisté současné hodnoty toku hotovosti za celou

dobu životnosti. Pro fotovoltaiku byla stanovena předpokládaná životnost 15 let,

stanovena minimální účinnost, investiční náklady a roční využití instalovaného

špičkového výkonu. Vzhledem ke změnám technologie a fotovoltaického trhu musela

být vyhláška v následujících letech třikrát měněna. Vyhláška č. 364/2007 Sb. upravila

některé paragrafy, ale hlavní změnou bylo prodloužení předpokládané doby životnosti

na 20 let.

ERÚ v současnosti provádí audit správních řízení, na jejich základě byly vydávány licence na fotovoltaické elektrárny. Podle předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové by mohlo být zpochybněno až 1500 z 2000 vydaných povolení. Celou záležitostí se zabývá policie, prezident republiky Miloš Zeman dokonce nechal vytvořit speciální vyšetřovací skupinu, která se boomem zabývá. Existují dokonce vážné indicie, že nedávné hlasování o důvěře vládě bylo ovlivněno právě tlakem fotovoltaické lobby, která se cítila ohrožena přijímáním zákonů, které měly omezit její zisky. Signifikantní je, že za údajnou manipulaci se správním řízení je v současnosti obviněna sama šéfka úřadu. Ta pro změnu podala trestní oznámení na své předchůdce, to bylo ale odloženo.

 

Závěr:  

 

 

Energetika je dnes jedním z nejregulovanějších oborů ekonomiky, s omezenou konkurencí, kde na národním trhu působí silní dominantní hráči. To má své historické, politické i geografické tradice. Tím, jak postupně přebírá EU pravomoci v této oblasti, dochází direktivně z úrovně evropských institucí k postupné liberalizaci trhů, a to jak směrem nad úroveň národních států, s cílem zajistit společný energetický trh a vytvořit podmínky pro vstup do odvětví , tak směrem dovnitř. Zde je cílem postupné liberalizace a rozšíření podmínek pro hospodářskou soutěž zajištění cenově dostupné energie. To byl prvotní důvod pro vznik národního regulátora energetiky. Dalším posílením jeho pravomocí bylo postupné zavádění ekologické legislativy, která jde ale opačným směrem, protože konkurenci ničí preferováním některých energetických zdrojů nad jinými. Nelze se pak divit, že tato politika působí obrovské tržní distorze, které v důsledku ohrožují konkurenceschopnost celé ekonomiky, i rozpočty domácností, jak ukázal fotovoltaický boom. To je ovšem mimo rámec pravomocí ERÚ. Ukazuje se, že současný model spolupráce tohoto správního úřadu směrem k legislativě jsou nedostatečné. I když představitelé ERÚ opakovaně varovali před negativními důsledky, nemělo to žádný faktický význam.    

Příspěvek byl napsán v rámci projektu "Polsko a Česká republika: Proč se neučíš od svého souseda? Nástroje pro využití zkušeností sousední země ve veřejné politice" spolufinancovaného Odborem veřejné a kulturní diplomacie Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky v rámci výběrového řízení Polsko-české fórum: podpora rozvoje polsko-českých vztahů.